Ivan D. – rakovina jícnu

Jmenuji se Ivan Doležal a je mi 62 let. Jsem v invalidním důchodu, jelikož jsem si prošel těžkou havárkou, a podstoupil tak celkem devět operací. Vloni na podzim mi doktor diagnostikoval cukrovku. Díky tomu jsem si prošel řadu vyšetření, kde se ale lékařům nelíbily i některé další výsledky. Stále jsem měl zvýšené hodnoty, což signalizovalo, že je v těle nějaký velký zánět. Veškerá vyšetření, plicní, ušní, zubní, byla negativní, ale zvýšené hodnoty zánětu přetrvávaly. Koncem února 2017 jsem začal mít problémy s polykáním a lékař mě poslal na další vyšetření na gastro. 

Bylo zjištěno, že mám zhoubný nádor, což následná histologie potvrdila. Pak jsem byl na CT, a to ukázalo, že nádor je větší – 8 cm a metastazuje do uzlin. Za tohoto stavu se lékaři vyjádřili, že tento nádor je neoperovatelný, a aby se (snad) mohla operace uskutečnit, tak musím podstoupit tzv. předoperační chemoterapii.

V době, kdy jsem onemocněl, jsem byl psychicky velmi vyčerpaný, neboť mi bylo řečeno, že s tímto nálezem mám šanci na přežití asi tak 25%. Zbytek sil mi stačilo, abych si začal zjišťovat na internetu informace k mé nemoci. Zároveň mi můj kamarád doporučil Penoxal, a tak jsem si ho prostudoval a následně objednal.

Penoxal beru cca od poloviny března, 100 mg dvakrát denně. Na první cyklus chemoterapie jsem nastoupil 21. dubna 2017. Při přijímacím pohovoru mě lékaři upozornili, jak to bude pravděpodobně probíhat. Mám na mysli vedlejší účinky, které se běžně při chemoterapii dostavují, tedy nevolnosti, stálý pocit na zvracení, eventuálně zvracení, problémy se stolicí, průjem či zácpa a podobně. A samozřejmě ztráta vlasů.

Když jsem ležel na oddělení, poznal jsem tam čtyři pacienty. Ve věku od 23 do 55 let. Všichni, bez výjimky, skutečně měli problémy s tím, že jim bylo hodně zle. Nemohli ani jíst, mezitím co já mám mimořádnou chuť k jídlu. Ostatní kolegové – pacienti mi potvrdili, že mají problémy s vyměšováním. U mě probíhá močení i stolice zcela bez problému. Všichni čtyři v rozmezí od deseti dnů do tří týdnů přišli o vlasy, a to hned při prvním cyklu chemoterapie. Foto, které dávám do profilu, jsem pořídil včera. Lékaři můj stav absolutně nechápou. Já ano. Jsem přesvědčen, že to, jak perfektně snáším chemoterapii, je díky včasnému a dlouhodobému braní Penoxalu. Můžete posoudit sami.

Rád bych podotkl, že lékaři mi braní veškerých přírodních produktů zakazují. Nechtějí slyšet fakt, že kromě chemoterapie a ozařování může existovat něco dalšího, pocházejícího z matky přírody. Kromě Penoxalu beru ještě další potravinové doplňky. Nepopírám tedy, že by měly být nápomocny při boji s rakovinou též.

Při kontrole mi lékařka doslova řekla: „Zakázat Vám to nemůžu, ale nemáme rádi, když pacienti při naší léčbě dělají sami na sobě experimenty, protože tím si mohou jenom uškodit.“

Ještě nejásám, nastupuji na druhý cyklus chemoterapie. Pokud ale bude probíhat stejně nezávadně jako první cyklus, budu nadmíru spokojen. Pochopitelně, že stovkový Penoxal beru a budu brát dál!

Vše začíná imunitou a imunitou zase končí. Je to uzavřený kruh. A jen občas se stane, že tento kruh je narušen a vznikne závažný zdravotní problém. Například můj kamarád má velmi těžké astma a CHOPN. Tři roky ho po špitálech a léčebnách se snaží léčit, tři roky do něho perou infuze a haldu chemických léků. Výsledek doslova nulový. Takže jsem mu doporučil Penoxal, pokud se nepletu, tak ho bere měsíc, a i když pomalinku, začíná se lepšit.

Nezapomeňte, prosím, na dvě věci. Pozitivní mysl a odvahu bojovat. Onkologický pacient by zcela určitě měl, i po vyléčení, být pod kontrolou. Rakovina je zrádná v tom, že se může objevit znovu. Třeba i jinde… Takže já osobně budu (po vyléčení, a to si pište, že se uzdravím) brát preventivně Penoxal a posilovat svůj imunitní systém. 

Mě život, přes všechny nemalé problémy, baví. Váš Doležal Ivan.

P.S. Přátelé, je ještě jedna NESMÍRNĚ DŮLEŽITÁ VĚC…! Rakovina je bohužel velice zákeřná a proto je pro nás, onkologické

pacienty VELICE DŮLEŽITÁ PODPORA RODINY…!! Jejich zájem o to jak se nám daří, zda něco nepotřebujeme atd.

Věřte, že když „NA TEN BOJ“ nebudeme sami, máme daleko větší šanci zvítězit…! Pro sebe i pro své milované blízké…! 

Informace k příběhu:

Popsaný příběh je pravdivý a byl napsán panem Ivanem. Pokud byste se chtěli s panem Ivanem spojit či popovídat, napište nám a rádi vám předáme kontakt, který však slouží výhradně pro účel Vašeho dotazu, nikoli předání dalším osobám či veřejného šíření. Všem vám upřímně přejeme hodně zdraví.